Proč jsem proti větrným elektrárnám

Na Vysočině v poslední době vycítily svou „kořist“ provozovatelé větrných elektráren a začali  typický přirozený krajinný ráz naší země narušovat obřími vrtulemi. Nesouhlasím s tím a to nejenom jako člověk vnímající prostředí zdejšího především venkovského kraje, ale hlavně jako logicky uvažující člověk.  

Česká republika se zavázala v tzv. přístupové smlouvě k Evropské unii, že bude do roku 2010 vyrábět 8% elektrické energie z tzv. obnovitelných zdrojů. /vítr, slunce, bioplyn, ale také vodní elektrárny …./ Zákonnou normou byly vytvořeny podmínky, díky kterým je na jedné straně garantována velmi zajímavá výkupní cena za takto vyrobenou energii.
Na straně druhé výrobci této energie nenesou na svých bedrech všechny související náklady, které jsou s jejich výrobou spojené. Garantovaná cena je jim tak dotována, čímž je samozřejmě deformován trh.  
   
Provozovatelé větrníků velmi dobře vědí o nerovné soutěži. Všemožně se snaží ovlivňovat starosty obcí proto, aby na jejich katastrech mohli postavit stožáry. Důvodu, proč se donedávna starostové malých obcí snažili s nimi najít společnou řeč, rozumím. Právě malé obce byly znevýhodněny nespravedlivým daňovým příjmem pro obecní kasy a proto vyvažovali obecní rozpočty dalšími podobnými finančními příležitostmi.

Trh však nedeformují jen větrníky, ale jakékoli nespravedlivé dotace. Nyní přicházejí peníze  z Evropské unie.  U nezodpovědných správců obecního nebo jiného majetku mohou vyvolat touhu po budování megalomanských pomníků. Uskuteční se nesmyslně velký projekt a budoucí generace pak nesplatí ani jeho provozní náklady.

Myslím si, že právě v době nynějšího „evropské utrácení“ je víc než kdy jindy třeba zdravého rozumu. Je nutné budovat jen a pouze to, co přinese příštímu období efekt a nebude "vyhánět" peníze z kapes za nesmyslně vysoké provozní náklady. V rychlosti větru nedoženeme přímořské země, v ekonomickém pokroku nedoženeme USA a Japonsko.

Naším trumfem by měly být „malé a milé“ projekty, soustředěné spíš na lidské vztahy. A těmi větrné vrtule rozhodně nejsou, už teď na hranicích obcí sousedy spíš nesmyslně rozdělují.

Miroslav Houška

<<< životopis